Vláda
České republiky 16. prosince 2019 schválila návrh „velké“ novely zákoníku
práce, která, mimo jiné, nově upravuje a zjednodušuje doručování dokumentů
v rámci pracovněprávních vztahů. Účinnost ustanovení části návrhu zákona
týkající se doručování se navrhuje k 1. červenci 2020.
Proč je třeba novelizovat?
Dle
současné úpravy zákoníku práce musí zaměstnavatel některé písemnosti (zejména
písemnosti týkající se vzniku, změn a skončení pracovního poměru nebo dohod o
pracích konaných mimo pracovní poměr) doručit zaměstnanci do vlastních rukou.
Učinit tak musí zaměstnavatel na pracovišti, v bytě zaměstnance nebo kdekoliv,
kde bude zaměstnanec zastižen, anebo prostřednictvím sítě nebo služby
elektronických komunikací, k čemuž je ale zapotřebí písemný souhlas
zaměstnavatele. Až když nelze doručit jedním z výše uvedených způsobů,
může zaměstnavatel doručit písemnost prostřednictvím provozovatele poštovních
služeb.
Zaměstnavatel
tak musí vynaložit veškeré možné úsilí, aby zaměstnance zastihl osobně na pracovišti,
případně tam, kde se zaměstnanec zrovna zdržuje. Dle judikatury navíc nestačí,
že se mu nepodaří doručit písemnost osobně bez dalšího k tomu, aby
s čistým svědomím mohl doručení svěřit provozovateli poštovních služeb. Zaměstnavatel
musí předem zvážit, jak moc je doručení písemnosti urgentní, zda nebude
efektivnější snažit se zaměstnance zastihnout osobně jiný den, apod.[1]
Doručování
prostřednictvím sítě nebo elektronických komunikací se v praxi ukázalo
jako nepoužitelné, vzhledem k nutnosti elektronického podpisu jak na
samotné písemnosti, tak na potvrzení přijetí písemnosti zaměstnancem zaslaném
datovou zprávou. Elektronický
podpis využívá minimální počet zaměstnanců. Navíc se jistě nedá očekávat, že
zaměstnanec, který se vyhýbá přijetí písemnosti, zašle dobrovolně
zaměstnavateli potvrzení o jejím přijetí. Fikce doručení v tomto případě
neplatí a účinné doručené písemnosti touto cestou je tak téměř nemožné.
Jak se bude nově
doručovat?
Vzhledem
k problémům, které v praxi současná úprava přináší, novela navrhuje
pro doručování písemností zaměstnanci postup, kdy se musí zaměstnavatel nejprve
pokusit doručit písemnost zaměstnanci osobně na pracovišti. Pokud se mu to ale
nepodaří, nebo doručení není možné, může si již vybrat, kterou náhradní možnost
zvolí, a to z následujících:
a) kdekoliv bude zaměstnanec zastižen,
b) prostřednictvím provozovatele
poštovních služeb,
c) prostřednictvím sítě nebo služby
elektronických komunikací, nebo
d) prostřednictvím datové schránky.
V případě
doručování prostřednictvím datové schránky, kterou jako možnost návrh zákona
nově zavádí, je zapotřebí písemný souhlas zaměstnance. Pro případ, že by se
zaměstnanec snažil doručení písemnosti prostřednictvím datové schránky zmařit
tím, že se do ní nepřihlásí, návrh zákona zavádí fikci doručení, kdy se
písemnost považuje za doručenou posledním dnem 10 denní lhůty ode dne dodání
písemnosti do datové schránky. V praxi tak tato možnost zřejmě může
fungovat lépe než doručování prostřednictvím sítě nebo elektronických
komunikací, ale nedá se předpokládat, že by byla často využívána.
Konec detektivní práce
U
doručování písemnosti prostřednictvím provozovatele poštovních služeb novela
zavádí povinnost zaměstnance písemně sdělit zaměstnavateli adresu, na kterou mu
má být doručováno. Zaměstnavatel nebude muset zjišťovat, kde se zaměstnance
v dané chvíli zdržuje, a bude tak povinností zaměstnance udržovat
informaci o své adrese aktuální. V případě, že zaměstnanec tuto povinnost
poruší a zaměstnavatele o změně doručovací adresy neinformuje, riskuje, že
písemnosti budou řádně doručovány na adresu, kde se již nezdržuje.
V současné
době totiž zaměstnavatel musí doručovat na poslední známou aktuální adresu,
přičemž o tom, kde se zdržuje, se může dozvědět z různých zdrojů –
potvrzení lékaře o nemocenské, adrese uvedené na daňovém přiznání, i osobně od
ostatních zaměstnanců v případě, že jim jejich kolega – adresát písemnosti
sdělil, kde bude ubytovaný na dovolené, nebo kde se nachází jeho chata, kam
jezdí v létě na prodloužené víkendy.[2] V krajních případech si tak
Zaměstnavatel musel hrát na detektiva, aby se dopátral, na jakou adresu lze
řádně doručit.
Prodloužení lhůty pro
vyzvednutí zásilky
Lhůta
pro fikci doručení u nezastižených adresátů, se prodlužuje z 10 pracovních
na 15 dnů (kalendářních). Tedy pokud je zaměstnanec při doručování písemnosti
do vlastních rukou prostřednictvím provozovatele poštovních služeb nezastižen,
je zásilka uložena na provozovně provozovatele poštovních služeb nebo na
obecním úřadu a je vyzván k jejímu vyzvednutí do 15 dnů. Pokud tak
neučiní, považuje se písemnost za doručenou posledním dnem lhůty. Důvodem této
změny je, že lhůta 10 pracovních dnů stanovená zákoníkem práce nekoresponduje s
aktuálními poštovními podmínkami České pošty, které stanoví jako standardní
lhůtu k uložení zásilky 15 kalendářních dnů, tedy nikoli pracovních, a
v praxi tak docházelo ke kolizi těchto lhůt (v případě víkendů a svátků). [3]
Nadále
bude platit, že pokud zaměstnanec doručení písemnosti prostřednictvím
provozovatele poštovních služeb znemožní tím, že poštovní zásilku obsahující
písemnost odmítne převzít nebo neposkytne součinnost nezbytnou k doručení
písemnosti, považuje se písemnost za doručenou dnem, kdy ke znemožnění doručení
písemnosti došlo. O následcích odmítnutí musí být zaměstnanec doručovatelem
poučen. Změnou je, že o poučení po novelizaci nově nebude muset být pořízen
písemný záznam, což by mělo znovu zjednodušit praxi.
Praktickým
problémem ale zůstává, že Česká pošta nenabízí takové služby, které odpovídají
podmínkám doručení dle zákoníku práce, tedy co se poučení týče, a bude tak
nadále povinností zaměstnavatele zajistit, aby současně s doručením nebo
pokusem o doručení došlo k poučení adresáta (písemným záznamem).
Závěr
Navrhované změny řeší zejména problémy, které se objevovaly a objevují v praxi a můžeme doufat, že se díky nové úpravě, v případě jejího přijetí, podaří předcházet sporným situacím ohledně správnosti doručení. Oceňuji zejména částečné přenesení zodpovědnosti na zaměstnance v podobě povinnosti sdělovat aktuální adresu pro doručování zaměstnanci. Nemělo by tak docházet k absurdním situacím, které známe z judikatury. Do budoucna by si zasloužilo novelizaci i elektronické doručování, které je v současné době prakticky nevyužitelné. Chápu ale, že v tomto případě by si řešení žádalo větší koncepční změnu v rámci celého soukromého práva.
Autor: Aneta Koubková
[1] Rozsudek
Nejvyššího soudu České republiky, spis. zn. 21 Cdo 2036/2017, ze dne 7. 11.
2018
[2] Rozsudek
Nejvyššího soudu České republiky, spis. zn. 21 Cdo 3663/2014, ze dne 23.6.
[3] Důvodová
zpráva – součástí sněmovního tisku č. 689/0 -
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník
práce, ve znění pozdějších předpisů, a některé další související zákony