Součástí žádosti o příspěvek
v rámci cíleného programu na ochranu zaměstnanosti Antivirus je i návrh
dohody uzavírané mezi Úřadem práce České republiky a žadatelem. Každý žadatel
musí společně se řádně vyplněnou žádosti zaslat Úřadu práce i tuto podepsanou
dohodu. Jaký je právní režim této dohody a jak se bránit v případě jejího
porušení?
Dohoda je uzavírána v
souladu s podmínkami cíleného programu Antivirus schváleného vládou České republiky
usnesením č. 353/2020 ze dne 31. března 2020 podle § 120 zákona č. 435/2004
Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zaměstnanosti“
a „dohoda“)
Cílené programy k
řešení zaměstnanosti jsou součástí aktivní politiky zaměstnanosti a o
poskytnutí příspěvků v jejím rámci se uzavírá smlouva dle §119 zákona o
zaměstnanosti.
Z pohledu
správního práva se dle našeho názoru jedná o subordinační veřejnoprávní smlouvu[1] ve
smyslu § 161 správního řádu. Na jedné straně vystupuje Úřad práce, jako subjekt
veřejné správy, a na druhé straně žadatel, zaměstnavatel, kterému Úřad práce
poskytne finanční příspěvek za účelem částečné úhrady nákladů na náhrady mezd
náležejících zaměstnancům dle zákoníku práce v souvislosti s rozšířením
onemocnění COVID-19 způsobené novým koronavirem SARS-CoV-2. Toto by mělo
v důsledku pomoci zaměstnavatelům překonat ekonomické problémy způsobené
koronavirovou krizí, zabránit hromadnému propouštění zaměstnanců a být tak
nástrojem v ochraně zaměstnanosti.
Jak se bránit, pokud
úřad práce dohodu porušuje?
Ministerstvo práce a sociálních věcí
následně po spuštění programu Antivirus dodatečně svými výkladovými stanovisky vyloučilo
některé skupiny osob z okruhu osob oprávněných o příspěvek žádat, případně
omezilo náklady, které mohou být kryty příspěvky z programu. Úřad práce
tak některé žádosti z těchto důvodů zcela nebo zčásti zamítá.
Např. příspěvky v rámci programu
Antivirus nejsou bez dalšího pro střet zájmů vypláceny na krytí nákladů za
zaměstnance, který je současně členem statutárního orgánů zaměstnavatele, což
je v rozporu s judikaturou[2], dle které závěry o střetu
zájmů nelze automaticky aplikovat v každém případě, ve kterém statutární orgán
uzavřel pracovní smlouvu za obě smluvní strany. Naopak, každý konkrétní případ je
třeba posuzovat individuálně s přihlédnutím k povaze vykonávané práce
zaměstnancem.
Domníváme se, že v některých
případech tento postup může být v rozporu s právem, jelikož strany
veřejnoprávní smlouvy jsou touto smlouvou (dohodou) vázány a v souladu
s ustanovením § 159 odst. 4) správního řádu se veřejnoprávní smlouva posuzuje
vždy podle svého skutečného obsahu. Není tedy možné, aby jedna strana
smlouvy dodatečně jednostranně měnila podmínky dohody.
Správní soudnictví
Jak se mohu bránit, pokud Úřad práce mou
žádost zamítl? Spory z veřejnoprávních smluv rozhoduje ve sporném řízení
dle § 141 správního řádu správní orgán nadřízený správnímu orgánu, který je
stranou veřejnoprávní smlouvy (za použití § 169 odst. 1 písm. d). V tomto
případě bude nadřízeným orgánem Ministerstvo práce a sociálních věcí (dále jen
„MPSV“). Proti rozhodnutí MPSV nelze podat opravný prostředek.
Sporné řízení se do
jisté míry dá připodobnit civilnímu řízení. Podobně jako v civilním řízení
se totiž i toto řízení zahajuje na návrh, který je adresovaný příslušnému
správnímu orgánu (v tomto případě tedy MPSV) a který musí specifikovat, co
je předmětem sporu a obsahovat petit, tj. čeho se navrhovatel ve sporu domáhá.
Dále správní orgán při svém rozhodování primárně vychází z důkazů, které
mu byly navrženy účastníky řízení. Mimo rozhodnutí ve věci samé (zamítnutí či
vyhovění návrhu) může být spor ukončen smírem uzavřeným mezi navrhovatelem a
odpůrcem (Úřadem práce), který podléhá schválení MPSV.
Vzhledem k tomu, že rozhodnutí MPSV
představuje pravomocné rozhodnutí, proti kterému nelze podat žádné opravné
prostředky, je žadatel legitimován v případě neúspěchu žalovat MPSV v rámci
správního soudnictví v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu dle §
65 a násl. s.ř.s.
Žalovaným v tomto řízení bude MPSV.
Žalobu lze podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno
(doručeno). Žaloba nemá odkladný účinek, ale soudem může být odkladný účinek
přiznán na návrh žalobce. V případě, že je žaloba důvodná, soud napadené
rozhodnutí zruší a vrátí věc k dalšímu řízení MPSV. MPSV je pak
v dalším řízení vázáno právním názorem soudu obsaženém ve
zrušujícím rozsudku.
Civilní soudnictví
Výše popsaný postup se ale pravděpodobně
neuplatní pro spory z článku IX dohody (dále jen „narovnání“). Tímto
narovnáním se zaměstnavatel vzdává nároku na náhradu škody vůči České republice
způsobené krizovými opatřeními přijatými v souvislosti s výskytem
koronaviru dle krizového zákona, vzniklé z titulu zákonné povinnosti
zaměstnavatele uhradit zaměstnancům náhradu mzdy nebo platu příslušejících
zaměstnanci při překážkách v práci, vzniklé v době, za kterou náleží
zaměstnavateli příspěvek dle dohody.
Není totiž pravda, že by k rozhodování
veškerých sporů s veřejnoprávních smluv byl automaticky příslušný správní
orgán dle § 169 správního řádu. Veřejnoprávní smlouva může totiž obsahovat i
prvky soukromoprávní, kdy k rozhodování sporů z té části smlouvy, která
obsahuje soukromoprávní prvky, jsou příslušné soudy v rámci civilního soudnictví.[3] JUDr. David Hejč, Ph.D., doc. JUDr. Petr
Havlan k tomu pak ve svém článku Věcná příslušnost k rozhodování sporů z
veřejnoprávních smluv – praktické otázky dualismu práva uvádějí následující:
„V rámci ujednání
obsažených ve veřejnoprávní smlouvě je však nutno popř. odlišovat ta, která
tvoří určité soukromoprávní části do veřejnoprávní smlouvy pouze vložené.
Taková ujednání nejsou zákonem upravujícím příslušnou veřejnoprávní smlouvu
předvídána a jsou od veřejnoprávní smlouvy oddělitelná, resp. věcně i právně na
veřejnoprávní smlouvě nezávislá. Jde o případ uzavření soukromoprávní smlouvy
(tedy nenaplňující pojmové znaky veřejnoprávní smlouvy uvedené v předchozí
části textu) ve smlouvě veřejnoprávní, na který je nutno nahlížet, jako by byly
uzavřeny smlouvy dvě, byť by byly obě v písemné formě součástí jedné listiny.“[4]
Domníváme se, že právě narovnání
obsažené v dohodě lze považovat za ustanovení soukromoprávní, které bylo
do veřejnoprávní smlouvy vložené, věcně i právně na dohodě nezávislé, a k řešení
sporů vyplývajících z tohoto ustanovení tak budou příslušné soudy civilní.
Závěrem
Pokud máte pocit, že byla vaše práva plynoucí z dohody ze strany Úřadu práce porušena, máte možnost se bránit formou správního řízení, resp. civilního řízení, pokud se spor týká článku IX. dohody. Správní řízení se zahajuje podáním návrhu MPSV. Pokud by váš návrh MPSV zamítlo, je dále možnost obrany ve správním soudnictví. Vzhledem k tomu, že praxe zatím se spory z dohod uzavíraných v rámci cíleného programu Antivirus nemá zkušenosti, bude zajímavé sledovat, jak se k tomu příslušné orgány postaví.
Autoři: Jiří Mačát a Aneta Koubková
[1] (STAŠA, Josef. § 2 [Subordinační
smlouvy]. In: HENDRYCH, Dušan, ČEBIŠOVÁ, Taisia, KOPECKÝ, Martin, MIKULE,
Vladimír, POMAHAČ, Richard, PRÁŠKOVÁ, Helena, STAŠA, Josef, VOPÁLKA, Vladimír.
Správní právo. Obecná část. 7. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2009,
s. 263.)
[4] HEJČ, David, HAVLAN, Petr. Věcná
příslušnost k rozhodování sporů z veřejnoprávních smluv – praktické otázky
dualismu práva. Právní rozhledy. 2018, č. 20, s. 710-715