Správcem majetku podle § 15
zákona o investičních společnostech a investičních fondech, č. 240/2013 Sb.
(dále též „ZISIF“) je právnická osoba (typicky a.s. nebo s.r.o.), která provádí
správu majetku srovnatelnou s obhospodařováním. Tito správci nepodléhají
dohledu České národní banky (dále též „ČNB“). Jaká rizika či výhody jsou
s absencí tohoto dohledu spojená Vám přiblížíme na následujících řádcích.
ČNB ve vztahu ke správcům
majetku nehraje roli dozorce, ale primárně pouze tvůrce a administrátora
seznamu správců podle § 15 ZISIF. Na webu ČNB je seznam správců spravovaný ČNB všem
investorům volně dostupný v Seznamu registrovaných a regulovaných subjektů.
Z hlediska byrokratické
zátěže je pro správce samozřejmě příznivé, že není nijak dohlížen,
z pohledu investora je však nutná zvýšená obezřetnost. Alternativní
investiční fond, jak se majetkům spravovaným správci podle § 15 ZISIF říká, je
primárně určen pro vymezený okruh osob, které jsou seznámeny s vyšším
rizikem pro jejich investované finanční prostředky. Není určen veřejnosti, ani
širokým skupinám drobných investorů.
Povinnosti správců vyplývající ze zákona a evropské regulace
Správci mají vůči ČNB dvě
základní povinnosti:
a)
Povinnost registrovat se ve veřejném
seznamu vedeném ČNB. Registrace má ryze ohlašovací charakter,
činnost správce následně nepodléhá kontrole ani schvalování a správce nezískává
žádnou oficiální licenci.
b)
Povinnost informační. Správci
jsou povinni jednou ročně zaslat ČNB výkaz informující o výši spravovaného
majetku. Taková informace je potřebná pouze za účelem ověření nepřekročení
limitního objemu majetku, který je zákonně stanoven na 100 milionů euro pod správou
s využitím pákového efektu, tj. financování investic s využitím úvěru,
případně 500 milionů euro v případě správy bez dluhového financování.
V případě překročení těchto zákonných hranic by společnost musela
disponovat standardní licencí k obhospodařování investičních fondů podle ZISIF.
Informační povinnost historicky nevychází z tuzemského právního řádu, ale
evropské regulace.
Společnosti, které jsou
správci podle § 15 ZISIF, nesmí běžně nabízet investice veřejnosti,
nesmí se označovat jako „investiční fond“ (pouze jako „alternativní
investiční fond“) a mají povinnost na všech materiálech, včetně internetových
stránek, uvádět informaci, že nepodléhají dozoru ČNB.
Z výše uvedeného vyplývá,
že kromě vedení seznamu a ověření nepřekročení zákonného limitu objemu majetku
je rolí ČNB též informovat veřejnost o rozdílech mezi dohlíženými a
nedohlíženými subjekty a shromažďovat podněty veřejnosti a šetřit případné
překročení oprávnění jednotlivých správců, především zákonných limitů výše
spravovaného majetku.
Můžete prostřednictvím správců
investovat i Vy?
Správci podle § 15 ZISIF spravují
majetek uzavřené skupin osob do 20 účastníků, nebo kvalifikovaných investorů.
Kvalifikovaný investor je člověk disponující kromě investičních zkušeností a
znalostí i vyšším finančním kapitálem, obvykle ve výši minimálně několika
milionů korun. Zároveň s investicí potvrzuje, že si je vědom jejích rizik.
Pokud se investor prohlásí za kvalifikovaného investora, tak se svým způsobem
vzdává ochrany spotřebitele a dobrovolně přebírá vyšší riziko než klasický
drobný investor. V tomto kontextu je vždy potřeba být obezřetný vůči
chování správců – ti se mohou pokoušet přesvědčit o své kredibilitě například
častým poukazováním na registraci v seznamu ČNB. Jak jsme ale psali výše,
taková registrace je jejich povinností a není žádnou zárukou „kvality“ a
zvýšené jistoty ve vztahu k investicím. Setkat se lze i s uvedením
ČNB jako obchodního partnera alternativního investičního fondu. Takové jednání
by mělo být výstrahou pro každého investora, pravděpodobně se nejedná o
důvěryhodného správce.
Shrnutí
Majetek spravovaný správci podle § 15 ZISIF jistě může nabídnout zajímavou investiční příležitost skupině menších investorů za současné absence byrokratického dohledu ČNB. Je však zároveň spojen s riziky a nižší mírou ochrany investic právě kvůli absenci dohledu ČNB. Jedinými povinnostmi, které správci vůči ČNB skutečně mají, jsou povinnost registrační a informační, správci nedisponují oficiální licencí a ČNB rozhodně není jejich obchodním partnerem.
Autor: David Fabián, Adam Simota
Článek byl uveřejněn na © EPRAVO.CZ.
