Možnost ztotožnění osoby policií
obecně upravuje ust. § 63 zákona o policii. V běžném životě zpravidla
většina osob předloží občanský průkaz na výzvu, aniž by se blíže zajímala o
důvod či takovou výzvu rozporovala. Někteří se dokonce domnívají, že policie
může identifikovat kohokoliv, kdykoliv a zcela bezdůvodně. Opak je však pravdou.
I tento proces má svá jasná pravidla. Tímto procesem se například blíže zabýval
Ústavní soud ve svém rozhodnutí pod sp. zn. II.ÚS 1022/21.
Skutkový stav
Stěžovatel v červnu 2018 cestoval
na několikadenní společenskou akci pod názvem Klimakemp. Po příjezdu na vlakové
nádraží do obce, kde se měla akce konat byl ještě v prostorách vlakového
nádraží vyzván hlídkou Policie ČR, aby prokázal svou totožnost. Stěžoval výzvě
vyhověl a současně se ptal na její důvody. Hlídka postup odůvodnila odkazem na
ustanovení § 63 odst. 2 písm. l) zákona o policii. Jeden z policistů navíc
uvedl, že "je to k zabezpečení bezpečnosti veřejného pořádku, bezpečnosti
osob a majetku", že není povinen stěžovateli sdělovat, jaký úkol v dané
chvíli policie plní, a že se stěžovatel může případně se stížností obrátit na
nadřízené. Stěžoval však považoval takový postup za nezákonný a podal proto
žalobu na určení nezákonnosti výzvy k prokázání totožnosti a na ochranu
před případně trvající nezákonnou evidencí zjištěných údajů týkajících se jeho
osoby.
Průběh řízení
Městským soudem v Praze byl
výše nastíněný postup shledán oprávněným. A to zejména s ohledem na vyjádření
Ministerstva vnitra, které uvedlo, že důvodem prověření přijíždějících byla
obdobná akce konaná o rok dříve, během níž docházelo k protiprávnímu
jednání, kdy bylo některými z účastníků blokováno dolní zařízení
v dole Bílina. Navíc pořadatel akce na svém webu uvedl, že podobné
aktivity spočívající v občanské neposlušnosti budou součástí i Klimakempu
2018. Městský soud zhodnotil, že zákonnost zásahu policie je třeba především hodnotit
v kontextu těchto skutečností a uzavřel, že policie svůj postup řádně odůvodnila,
neboť uvedla konkrétní ustanovení právního předpisu, na jehož základě úkon
prováděla.
Ze stejných důvodů zamítl i Nejvyšší
správní soud kasační stížnost stěžovatele, neboť považoval postup policejní
hlídky za oprávněný, zejména s ohledem na potenciální rizikovost pořádané
akce.
Nezákonnost postupu
Podle Ústavního soudu výše
zmíněným postupem Policie ČR bylo zasaženo nejen do práva na soukromí
stěžovatele „výzva k prokázání totožnosti tak zpravidla představuje zásah do
práva na soukromí a na informační sebeurčení, jehož součástí je právě i možnost
nebýt nikým, tím spíše představitelem státu, sledován, nebýt objektem
shromažďování informací o svém životě, žít v skrytu a nepozorován“[1], ale
navíc i do práva shromažďovacího. Ústavní soud dospěl k závěru, že je-li
výzva učiněna v souvislosti s účastí na pokojném shromáždění, může
ztotožňovaný mít pocit, že je od účastni na daném shromáždění odrazován, např.
v obavě ze zanesení svého jména do nějaké formy evidence a následné
persekuce za projevování protistátních názorů.
Ústavní soud připomněl, že
v každém jednotlivém případě je nutné zkoumat konkrétní okolnosti učiněné
výzvy, včetně toho, v jaké situaci a vůči jaké konkrétní osobě byla učiněna. Ustanovení
§ 63 odst. 2 písm. l) zákona o policii nelze totiž brát jako sběrnou klauzuli,
pod kterou se vejde jakákoliv situace a výzva k prokázání totožnosti kohokoli
kdekoli.
Avšak sám zásah do základních
práv nečiní výzvu nezákonnou, vždy je třeba zásah poměřovat dle principu
proporcionality. Ústavní soud pak především poukázal na skutečnost, že výzva
nebyla nezbytná, neboť bylo možné zamýšleného cíle dosáhnout i jinými
prostředky, například přítomnost příslušníků policie by sama o sobě mohla
potenciální škůdce odrazovat.
Právu na shromažďování pak nelze
a priori odejmout ústavní ochranu pouze z toho důvodu, že při něm dochází
k občanské neposlušnosti, spočívající například, jako tomu bylo
v tomto případě, ve (vědomém) porušování právních předpisů. V uvedeném
případě bylo snahou podnítit debatu o změnách klimatu. Blokáda důlních zařízení
tedy byla vědomým porušením právních předpisů, avšak apelujícím na obecný
zájem, konkrétně zájem na příznivém životním prostředí.
Nadto již samotná výzvy trpěla
vadami, neboť nebyla řádně odůvodněna. Odůvodnění musí být takové, aby i osoba,
do jejíž práv je zasahováno mohla sama zhodnotit legitimitu a přípustnost
zásahu v každém jednotlivém případě. Dle závěrů uvedeného nálezu však pouhý
odkaz na zákonné ustanovení nelze zdaleka považovat za dostačující, a to ani
pokud je uvedené ustanovení parafrázováno. Uvedené ustanovení zákona o policii
je nezbytné vykládat tak, aby byla vyloučena případná svévole příslušníků a
zneužití tohoto institutu. V každém případě tedy musí být uvedeny
konkrétní důvody, např. v případě ztotožnění z důvodu podezření ze spáchání
přestupku musí být vždy podezřelému sděleno navíc v čem má tento přestupek
spočívat. Jak dále Ústavní soud uvedl, nelze ani užít obecný odkaz na „nezbytnost zajištění ochrany bezpečnosti osob a majetku a
veřejného pořádku, jelikož ani takové odůvodnění není způsobilé vyvrátit
případné podezření, že policie vůči ztotožňované osobě využívá svá formální
oprávnění bezdůvodně, tj. šikanózním způsobem. Teprve až alespoň stručné
vysvětlení povahy ohrožení bezpečnosti osob a majetku či veřejného pořádku
ztotožňovanému jednotlivci umožní nabýt důvěru v legitimitu postupu policie.
Povinnost odůvodnění výzvy k prokázání totožnosti je též nástrojem proti možné
libovůli a svévoli. Není-li policista ochoten seznatelně vysvětlit důvody svého
zákroku, naznačuje to, že tyto důvody buď neexistují, nebo by sdělení
skutečných důvodů výzvy odhalovalo jejich rozpor se zákonnými a ústavními
požadavky“[2].
Závěr
Tento nález lze bezpochyby
přivítat, neboť jasně stanovuje mantinely uplatňování státní moci, která nesmí
být uplatňována svévolně. Zmíněný nález má navíc velkou relevanci především
v současné době covidové, kdy je institut ztotožnění občanů využíván řádově
častěji než v předchozích letech.
Autor: Tomáš Brůha
Článek byl uveřejněn na © EPRAVO.CZ.