Titulní stránky novin a
časopisů v posledních týdnech plní společné téma; očkování proti Covid-19.
Téma vakcinace s sebou nese zajímavé právní otázky. Jaké jsou zákonné
mantinely povinné vakcinace? Je rozlišování obyvatel na očkované a neočkované
diskriminací?
Povinné očkování
Zamysleme se nejprve nad povinnou
vakcinací. Náš právní řád ji zná v případě pravidelného očkování dětí v souvislosti
s nástupem do státní školky a účastí ve škole v přírodě a
zotavovacích akcích[1].
Zákon tedy jeho adresátům vzkazuje, že za účelem ochrany veřejného zdraví lze
povinným očkováním omezit lidskou nedotknutelnost. Z očkovací povinnosti jsou
však stanoveny výjimky, a to v případě kontraindikací či při přítomnosti
nemoci znemožňující úspěšnou vakcinaci. V těchto případech nelze osoby,
které ze zdravotních důvodů nemůžou očkování absolvovat, jakkoliv trestat nebo
znevýhodňovat oproti osobám očkovaným, V tomto smyslu se vyjádřil i profesor
Aleš Gerloch.[2]
Předpoklady pro uložení
povinnosti nechat se očkovat
Základními předpoklady
umožňujícími zakotvení povinného očkování proti Covid-19 jsou dostupnost
vakcíny a její účinnost, tedy schopnost ochrany veřejného zdraví.
Při současné nedostupnosti
vakcíny a za existence dlouhých virtuálních front je jen těžko představitelné
stanovení povinnosti účasti na takové proceduře a následné pokutování nebo jiné
znevýhodňování těch, kdo nejsou ochotni ji podstoupit.
Efektivita použité vakcíny by zároveň
měla být nerozporná. V současné době jde zřejmě o nejúčinnější prostředek
v boji proti šíření nemoci Covid-19. Stát by ale při zvažování povinného
očkování, které je velkým zásahem do práv a integrity obyvatel, měl vždy
prověřovat, zda nelze obdobných cílů v rámci ochrany veřejného zdraví
docílit i jinými, mírnějšími, méně invazivnějšími prostředky.
Je zároveň samozřejmé, že ti,
jež by vakcinace ohrožovala na zdraví, k ní nesmí být nuceni, a
z povinnosti očkování by tak museli být vyjmuti. A zároveň s tím, že
nejsou očkováni, nelze spojovat jakýkoli negativní dopad.
Očkovány nyní dostupnými
vakcínami navíc nemůžou být děti. Ty by pak spadaly do kategorie
„neočkovatelných“ ze zdravotních důvodů (kontraindikací je v tomto případě
jejich věk). To ale současně znamená, že by jim z tohoto důvodu nesmělo
být zakazováno chodit do škol, účastnit se sportovních aktivit apod.
Odlišný režim ochranných
opatřeních pro očkované a neočkované
V souvislosti
s úvahou o povinném očkování se nabízí další téma, a to různý režim
ochranných opatření pro očkované a neočkované.
Pokud již totiž očkovaný
člověk nákazu šířit nemůže, nezdají se být různé zákazy a opatření omezující
jeho práva a svobody vůči tomuto člověku přiměřené.
Pokud by ale pro očkované a
neočkované platila různá pravidla, nepůjde o diskriminaci neočkovaných?
Antidiskriminační zákon[3] vymezuje zakázané důvody
diskriminace[4].
Vakcinace mezi nimi není a ve smyslu tohoto zákona tak o diskriminaci nejde. Výjimkou,
na kterou upozorňuje Jan Wintr[5], je případ výše
zmiňovaných „neočkovatelných“ pro svůj zdravotní stav. Ti by byli
diskriminování pro zdravotní postižení, jež je uznaným diskriminačním důvodem.
Jak ale odlišit člověka
neočkovaného od očkovaného, a člověka neočkovaného ze zdravotních důvodů, od člověka,
který se očkovat nechce z důvodů jiných? Možným řešením je požadování
potvrzení o absolvované vakcinaci, případně potvrzení o tom, že člověk očkování
absolvovat nemůže ze zdravotních důvodů. A je vůbec přípustné po člověku
takovou informaci vyžadovat? Domníváme se, že ano. Údaj o zdravotním stavu je totiž
citlivým údajem dle nařízení GDPR, avšak jako takový může být
zpracováván z důvodu veřejného zájmu v oblasti veřejného zdraví,
kterým boj v šíření globální pandemie je.
Je očkování opravdu nepovinné?
Nyní stát uvádí, že očkování
proti Covid-19 je nepovinné. Zároveň se ale v médiích objevují úvahy členů
vlády o zavedení různých opatřeních pro očkované a neočkované.
V momentě, kdy stát začne
určovat, co očkovaní smí a neočkovaní plošně nesmí, se však z formálně
dobrovolného očkování stává v podstatě povinnost. V současné situaci,
kdy vakcína není dostupná a není tak naplněn předpoklad pro uložení povinnosti
očkování podstoupit, pak z pohledu práva není přípustné, aby se stát
tvářil, že očkování není povinné, ale zároveň neočkovaným neumožnil přístup do
státních institucí, k soudům, do škol, nebo jinak omezoval jejich základní
lidská práva a svobody.
Alternativou ovšem je pouze plošné omezení práv pro všechny bez ohledu na to, zda jsou naočkovaní, a to alespoň do doby, než vakcína bude opravdu dostupná pro všechny. Doufejme, že to bude brzy.
Autoři: Aneta Koubková a Adam Simota
Článek byl uveřejněn na © EPRAVO.CZ.
[1]Srov. Zákon o ochraně veřejného zdraví č. 258/2000 Sb., povinnost potvrdil i Ústavní soud v nálezu Pl. ÚS 16/14
[2] Článek serveru lidovy.cz - Zákazy pro neočkované lidi?
[3] Zákon o rovném zacházení a o právních prostředcích
ochrany před diskriminací č. 198/2009
[4] Rasa, etnický původ, národnost, pohlaví, sexuální orientace, věk,
zdravotní postižení, náboženské vyznání, víra, světový názor či státní
příslušnost.
[5] Wintr, Jan.
Je možné zvýhodňovat očkované? Právo a krize, 10.1.2021.